Ivan Langr: Sociální propast vs. selhání vlády a rozvrat státu

Tags: ,

Tahle země má velký problém. Životní náklady českých domácností explodují do výše, jejíž konečné obrysy si zatím umíme představit jen mlhavě, a stát (vláda) na to reaguje zpomaleně i neuspokojivě zároveň. A přitom se plošně vytrácí nejen sociální stabilita rodin, ale souběžně i schopnost jednotlivců uspokojovat své základní životní potřeby, které k slušnému životu nutně patří. A právě ten rozsah chudnutí je více než alarmující, šokující. A nepřípustný.

Nadcházející doba už není o nějakém sociálním (ne)standardu, dočasném nepohodlí či o prostém šetření v rodinném rozpočtu, ale o neodvratném překročení hranice, nad níž jsme ještě schopni žít jako lidi, být lidmi. Zavládne jen přežívání, boj. Jinak řečeno, nezmění-li vláda svůj současný liknavý přístup a nepřijde-li velmi rychle se silnými regulačními zásahy a dalšími prosociálními opatřeními, utopí se velká část společnosti v obřích životních nákladech. Lidem kromě nich nebude zbývat na nic jiného, nebudou schopni participovat na chodu společnosti, nebudou uspokojovat své volnočasové potřeby. Zjednodušeně řečeno, čím dál víc lidí se bude stávat součástí sociálně vyloučené entity opravdu velkých rozměrů (v porovnání s dosavadním rozsahem vyloučení). Zmar a zbídačení. Nepřijatelné!

Stát je od nepaměti institucí, která má své občany chránit před všemožným nebezpečím. Tím ale nemůžeme rozumět jen hrozbu napadení cizí armádou nebo řádění kriminálních živlů. Jde i o ochranu před všeobecnou bídou. A český stát a jeho vláda v tom momentálně selhávají a o legitimitu svrchovaného ochránce svým vlastním přičiněním přicházejí. Protože legitimita státu (vlády) je silná jen natolik, nakolik v něj lidé mají důvěru. Vzrůstající síla oprávněně nespokojených lidí se přitom může stát příštím hybatelem neodhadnutelných a nepříznivých společenských změn. Protože právě sociální stabilita je klíčem k ochraně demokratických vymožeností, nikoli naopak. A mnozí lidé už nestojí jen nad sociální propastí, už začínají sestupovat k jejímu dnu. Vláda snad ještě má nějaký prostor reagovat, ale už nesmí meškat. Ani den.

Nad čím může běžný občan oprávněně dumat?

1. Proč stát už dávno nezastropoval ceny elektřiny, když majoritně vlastní hlavního producenta ČEZ? Slovensko k tomuto kroku přistoupilo již loni na podzim.

2. Proč stát toleroval potravinářům všeho druhu enormní nárůst cen výrobků už v době, kdy je prokazatelně produkovali z loňských zásob, na něž rostoucí ceny energií i paliv nemohly mít vliv?

3. Proč můžeme třeba v Polsku nakupovat benzín za necelých pětatřicet a v Česku stěží za čtyřicet (o naftě ani nemluvě)?

4. Proč může být v Polsku nastavena DPH na potraviny na nulu, čímž je jejich nákup pro spotřebitele daleko levnější?

Další komentáře Ivana Langra najdete na www.ivanlangr.cz/nazory

Sdílet článek

Menu